Tuhle otázku si jistě pokládá řada rodičů a ptá se, co bylo ve výchově špatně. Odpověď je snadná, nedůslednost, která znamená budoucí problémy. Nikdo nechce děti zbytečně trestat, ale pravidla jsou nutná a jejich nedodržení je rovno určitým sankcím. Ostatně platí jasné pravidlo, že pokud vaše potomky vedete k pravidelnému úklidu, učíte je tím samostatnosti, která se jim v životě nepochybně hodí. Myslíte, že je to prostě nebude bavit? Téměř jistě se pletete. Řadu činností, od vaření po úklid, budou nejmenší děti nejspíše brát jako hru. Ty starší pak získají pocit sounáležitosti s dospělým člověkem z rodiny a více sebedůvěry.
Přesně v tomto duchu mluví odborné publikace o výchově jasně. Musíte si stanovit pravidla, vytvořit dohodu a dbát na to, aby byla do puntíku splněna. Silné emoce nikam nevedou, děti se musí naučit, že odměnou za splnění domácích povinností nebude bankovka navíc, ale jen dobrý pocit z čistoty kolem sebe. Žádná práce se totiž neudělá sama od sebe, a to ani ta, která je trochu namáhavá nebo se při ní pravděpodobně zašpiníte. Úklid nesmí být vnímán jako forma trestu, právě proto byste k němu měli vést i nejmenší děti. Ano, řeč je právě o předškolácích, kteří by mohli dostat úkol úměrně věku a schopnostem. Jak velí zlaté pravidlo každé domácnosti, nikdo nesmí zahálet. Někdy stačí pustit hudbu, aby šla práce lépe od ruky. Pokud si ratolesti zvyknou, že po hraní je namístě úklid, je to dobře.
Ještě se svůj úkol učí, skutečně v něm nejsou ani zdaleka stoprocentní, ale snaží se, což je opravdu vidět. Důležitá je pochvala spojená s poděkováním za odvedenou práci. Nemělo by to být jako ve škole, nějaká nudná povinnost, která bude šedivá od začátku do konce. Pokud úklid nějak zpestříte, vtáhnete aktéry celé akce do děje. A co je vůbec nejdůležitější? Správně, musíte jít příkladem, jinak opravdu nic nezmůžete ani v dalších aspektech výchovy. Jedině ukázaná platí, jak by řekl starý slogan. Pokud se nad uklízením jen rozčilujete, pořád opakujete, jak vám nesedí a vlastně ho ani nechcete dělat (jen musíte, což je rozdíl), tak se děti nikdy pro podobnou činnost nenadchnou. A to by byla škoda, ne? Pomoci by také mohla malá soutěž.
Zatímco puberťák hravě vyleští zrcadla, ti nejmenší by měli mít jinou činnost. Svěřte jim proto třeba párování ponožek, které jste právě vyndali z pračky nebo třídění špinavého prádla podle jednotlivých barev. Děti, co jsou již školou povinné, mohou zase vynášet odpadky nebo sklidit ze stolu, i to je určitě záslužná činnost, za níž by měla následovat pochvala. Naučit děti pořádku není těžké, ale jak jsme si již řekli, začněte co nejdříve. V patnácti letech je opravdu pozdě a nemůžete se divit, že vás tento téměř dospělý člověk prostě odmítne a bude se divit, co po něm vlastně chcete. Nikdy nespěchejte a děti úklidem netrestejte. Musíte jim vysvětlit, proč je vlastně úklid užitečný a z jakých důvodů by se měl provádět se železnou pravidelností. V dospělosti pak ocení, že mají podobný přístup zažitý a jejich vlastní domácnost je bez prachu a nečistot. Ale tam vede ještě dlouhá cesta.
